Fok má rád Rexe

Fok má rád Rexe (ve smyslu: rád do něho kouše), Rex má rád balonek (ve stejném smyslu). Rex působí v roli zbavovače Fokovy štěněcí energie. Tzn. když Fok doma do všeho začne kousat (doma by nejraději kousal do koček) a zlobit, tak se vezme ven, kde kouše a zlobí Rexe. Nechají se tak půl hodiny a pak se Fok zválenej, uběhanej a vykousanej vezme zpátky domů, osprchuje se a spí. Rex není chudák... ho to baví, myslím. A pak, má možnost se bránit, což občas dělá, když ho Fok škube moc. :)

Rex a Fok

Kulva do tyče (balonek repete)

Tak ten balonek, co jsem před časem tak slavně našla v rybníku... tak ten zas nemáme. Je zaháklej ve větvích na jednom stromě... tak vysoko, že si nedovedu představit, jak bych měla sestrojit tyč, kterou bych ho sešťouchla, a když si představim, že pro něho šplhám, tak se vidim se zlomenou páteří na zemi. Jsem ho omylem hodila nad sebe místo před sebe. Kelišová se začla smát a u toho říkala "promiň", mně se chtělo brečet a u toho jsem říkala "kurva do piče, kurva, piča, do piče, kurva, já se zabiju" (mně to pomáhá, tak hezky mluvit). Já tam chtěla v prvním návalu zlosti a úzkosti vyšplhat, jenže: bylo šero; u toho opadanyho stromu nejsou poznat suchy větve; když jsem šplhala, větr mi foukal mikročásti kůry do očí; je to vysoko jak sviňa, na větvičce, co by mě neudržela. Tak jsem to vzdala. To chce hasiče, pilu, vichřici, nebo střelnou zbraň. Plán 1: vyšplhat kam to půjde a upilovat větev. Plán 2: naučit se střílet ze vzduchovky, doma si ji nenápadně půjčit a těsně po rozbřesku to sundat, hm, pokusit se. Letec říkal, že střílet ze vzduchovky nic není, když jsem se ho ale vzápětí ptala, jestli mě to naučí, tak řekl, že ne, že jsem moc nechápavá a že by to dlouho trvalo. No stejně bych do něho střelila a on by se ještě víc kolem větve obtočil. Nebo se netrefila. Tak já objednám další, novej a na tady ten budu číhat, až jednou spadne po vichru, po letech třeba. Ale trefí mě, jestli ho někdo sebere ze země dřív! To je můj oblíbenej!

Fok

Máme novyho pejska.

Jak jsem soucítila s pudy

Včera si odvezli poslední štěně od letců, Ociho. Chudák Ejka. Když jí odvezli předposlední a zbyl jenom Oci, tak Eja k němu přišla a začla si s ním hrát tak hezky, že jsem začla brečet. To bylo jako z nějakyho toho dojemnyho National Geographic, jen místo lvů nebo opic, psi.
Štěnátka jsou pryč, to se budu k letcům míň těšit, doufám, že se budou mít fajn.

Stará Dudová

Jsme šly s holkama na Šelepku. Stavily se před tím pro Áju a Zuzku v práci, tam si namíchaly kofolu s rumem a halasně se začly bavit. Sekuriťák náš, když přišel dozadu, tak řekl "tady smrdí rum jak sviňa". Což není zrovna vtipny, ale my se tomu smály jak pominuty, hlavně já.
Pak jsme sedly na tramvaj, v které jsem se málam počurala. Alkohol + teplo + zima + teplo... to bych neměla dělat, jednou to blbě skončí. Na Šelepce jsem rezervovala stůl, tak hledala lístek s rezervačkou na moje jméno a našla:

To bude asi něco s Freudem, protože já to P říkám normálně nahlas, srozumitelně. Snad devadesát procent lidí, co jim řeknu jen "Pudová", tak slyší Dudová, což by bylo dost směšny když bych se tak jmenovala. Když vim, že dotyčnej bude to jméno někam psát, tak rovnou říkám "Pudová P", ale ten chlap na telefonu ze Šelepky to nechtěl zopakovat, stačilo mu představení v úvodu a hned "jo, budete to tady mít".
Pak to bylo jako dobry, nicméně celou včerejší Šelepku, resp. vzpomínky na ni mi pokazil kluk, co vypadal jak Kotvald a oslovil mě "slečno nebo možná paní". To jsem pak furt chodila a hlasem kastráta (tak mluvim v šoku) se všech ptala "to vypadám jak nějaká paní, panebože/ježiši?" Příští příspěvek napíšu o prvních šedinách. :)

Štěňátka

Letců štěňata. Mazlini, hodní, zlobiví, krásní a tak. :)

štěňátka

Jinak se psama souvisí ještě něco. Se mi zdálo ve snu, že jsem byla u doktora, a ten mi řekl "vypadá to na rakovinu, přijďte si za týden pro výsledky"... a ten sen byl o tom týdnu čekání... pfuj! Jsem si říkala, že bych neměla tak už kouřit. Dnes jsem kouřila (to už není sen), ještě že tak, a z okna viděla dva výmarsky ohaře (pro znalce: to je to plemeno, co má sestra Radka), jak pobíhají po kolejích a nikdo kolem. Mně to dělalo zle, že je přejede vlak, pfuj! Tak jsem seběhla na zahradu, otevřela branku a zavolala si je k nám na zahradu, (to vypadám jak Švejk...opravdu tam neměli pána:), zapla na vodítka, a pobočníka Janu vyslala pro mobil, abych volala policajty. Naštěstí byli hodní. Rex se málem zbláznil chudák, nedovedl pochopit, co to má být, proč kolem něho chodim s dvěma psama na vodítku a vrhal na mě vyčítavě udiveny pohledy a u toho kňučel a poskakoval.

Snad mají nějakyho hodnyho pána a ten je najde. Pravděpodobně nějakej myslivec (může být myslivec hodnej? nooo) Ale byli krásní, Rexovi by se hodili jako kamarádi... i když hrozně tahali na tom vodítku... bych lovecky plemeno nechtěla, to furt chce něco lovit... ti dva na zahradě furt chtěli stopovat naše kočky, ktery tam dost nerozumně oxidovaly a na ty psy zhypnotizovaně civěly. :)

Sleponi

Ivo a Anička říkali na session, že nenašli ten balonek na fotce, myslím, že ti dva. Tak sem dávám zakroužkovanou fotku. On to nikdo tam asi nenašel kromě mě.
S tématikou Rex souvisí můj obchod roku 2008. Koupila jsem vodítko, co normálně cca za 700,-, tak za 159,-. "Tady máte asi špatnou cenovku"... klik, kasa, klik... "ne, to je asi nějakej výprodej".
Je osvěžující nemuset teď zastovavat každy dva metry a čekat, až se Rex očuchá čuránky nebo jakejkoli jinej humus na zemi. Je to do 50 kilo, to Rex nemá... jednou ale, když se mu zakutátl balonek a on byl přívázanek k lavečce, tak vyrazil za balonkem tak rychle, že přetrhl obojek kovovej, jedno to očko to nedalo. Tak doufám, že se mu nic, co hodně chce, nezakutálí víc jak 8 metrů, když bude na tom vodítku... bych ho zabila, když by to rozbil, tak výhodně to už asi nekoupim. :)

O těch zubech

Na DF měla úspěch historka se zubama, tak si ju tady archivuju.
Když jsem to říkala Tomášovi, že jsem to napsala na DF, tak on: "to hned musím říct babičce, že ju tak propaguješ na internetu". Nejhorší je, že on je toho schopnej. Nedivila bych se, když by jsme k ní přišli a on by řekl: "Babi, Heďa o tvejch zubech píše na internet, jak si je necháš na stole a že ti padají do jídla." Než tam pujdem budu mu muset něčím vyhrožovat, aby o tom nemluvil, pro jistotu.... třeba vymazáním porna z PC, ale to už jsem udělala tolikrát, že to už je asi imunní. Ohrany. Prvně to bylo: "já pujdu běhat... ne, nepudeš... já chcu jít... ne nepudeš" a přesto šel, tak já jsem vyběhla nahoru, nejdřív si zapálila, vybrečla se, pak hned k noťasu a... opravdu chcete odstranit soubor bla bla bla... joooo! Jsem fajn. Pak to taky bylo, když hned neumyl nádobí. Prej už na ten notebook nešáhnu. Nééé. Nebo jóóó a to už vymažu celej systém, nééé, ale nezlob.

A ta historka:
Kdysi dávno jsme byli s letcem u jeho babičky a ona nám naservírovala zákusky nějaky. Tak jsem si vzala, kousla, a v tom na stole před sebou uviděla zubní protézu té babičky. Se mi navalilo a měla jsem co dělat, abych ten zákusek dojedla. OK, dobry ale. Pak jsme odešli a já jsem to letcovi řekla, že tam byly ty zuby a že mi bylo zle, když jsem jedla a před sebou ty zuby měla... haha, jsme se smáli.
Teď jsme tam byli asi 14 dní zpět a ty zuby zas byly na stole a letec: "Babi, prosim tě, ukliď si ty zuby, Heďa tě pak bude hrozně pomlouvat, že se to tady válí a že je jí z toho špatně". Já v duchu zlostně: "to je zmrd, venku ho zliskám", nahlas takovým rádoby pokorným, dobrotivým hlasem "to není pravda, on lže, hihi".
A když jsem tam měla jet naposledy, tak jsme dopoledne s letcem telefonovali a já se ho ptala, jestli mi uvaří oběd a on že půjdem pro jídlo k babičce. A teď nevím, kdo začal s těma zubama, ale jsme si jako dělali srandu, že ty zuby budou ležet hned vedle toho jídla, co ta babička bude dělat a já: "a nespadnou jí do toho jídla aji?" a letec: "jooo, spadnou". Haha, sranda.
Pak mu volám, když už sedím v buse tam a začnu telefonát: "puso? já jsem se
radši najedla doma, abych nemusela jest to jídlo s těma zubama od tvojí babičky"
Letec: Babička je tady a mám to puštěny nahlas.
Já: Kecááááš!
Letec: Babi, pozdrav Heďu.
Hlas letcovy babičky: Ahoj Hedi!
Já co nejušlápěji a nejzdvořileji dokážu: Dobrý den.
Pak jsem vystoupila z autobusu, letec mi šel naproti, tak už z 20 metrů jsem začla řvat (protože to on nemá rád, když v tom jejich vidlákově řvu na něho na ulici nebo ho liskám), že ho zabiju, proč to dává na reprák a že doufám, že tomu ta babička nerozuměla a že to nějak zamluvil - udělal opak, ještě to rozpitval, tak jsem mu za to nadala, že má rukavice koženy, když je teplo a na maly děcka, co šly zrovna kolem jsem ukazovala, že ani ty nemají rukavice ještě, tak co to proVO jako je.... a co to má za hrozny boty a že ty tepláky jsou strašny a byla jsem zláááá. :D

Balonek

(Najdi balonek)

Jsem našla balonek, co jsem před cca 4 měsícema ztratila, resp. Rex ztratil, když ho měl v hubě, chtěl se napít vody z rybníka, ten balonek tam pustil a on klesl ke dnu. Tehdy jsem v hloubce asi ke kolenům šťouchala v té vodě klackem ze břehu a snažila se tak "po hmatu" ho vypátrat. Po hodině jsem to vzdala a šla domů pro dvoje hrábě, s těma se tam vrátila a bagrovala dno (ty hrábě sloužily jako takovy čelisti pomocí kterejch jsem dolovala bahno a listí ze dna), po nějakém čase jsem si vyslíkla kalhoty a do toho bahnityho smradlavyho rybníka sestoupila a snažila se ho nahmatat rukama (boty jsem si nechala), byla tehdy zima ještě, resp. ne na koupání, ale je to dobry na žíly, studená voda. Samosebou ho nenašla.
Dnes jsem s nadějí zjistila, že vodu trochu odpustili, tak jsem se rýpala v bahně, odmetala klacíkama listí (jsem si musela brat furt novy, protože Rex je chtěl na přetahování a okousávání, jsem mu je musela házet) na místě, kde jsem myslela, že asi tak je. Dlouho nic, pak jsem šla kus dál, že si Rexina vyfotim a když jsem se vracela, tak jsem ho uviděla, jinde, než jsem myslela, že je (to jsem asi tehdy bagrovala a potápěla se na blbym místě, ale nevim to jistě, třeba ho odnesl proud, no to je jedno).
Super, už mi zbývá najít jen tři. 1. u tratě, až seschne tráva, 2. na břehu potoka až seschne tráva 3. za plotem jedné fabriky v křoví, až tomu křoví opadají listy... jen dnes jsem šla kolem a oni tam asi chcou stavět zeď, bylo tam nějaky značení a tvárnice... to by nebylo dobry, přes zeď ho nevyšťourám... no ale stejně nevim, jestli ten keř není ten, co mu nikdy neopadává listí.

Pozn.: Rex ožírá kořeny rákosí, co si přitáhl. Jeho oblíbená pochutina. Taky rád okusuje tlející větve z vody (dřevo + bahno + nějaky řasy, mechy). Hodil by se do Sto roků samoty.

No, to bych asi neměla psat sem, teda dělat

U Kačáku, kam chodim obvykle s Rexem, myslivci nastražili jedy pro lišky (tam nějaky jsou? ne nejsou, tam lišky ani nejsou!), tzn. tam snad dva měsíce nemůžu se psem, aby se neotrávil. Což je super, protože já fakt nemám náladu abych tam teď chodila, když jsou ty stromy tak barevny a listy padají a je tam malebně fakt hnusně... tam budu moc jít, až to hnusny barevny listí už bude všechno na zemi zetlely.

Tak chodim v poli za zahradama jedné milionářské miničtvrti a čumim lidem do oken a šmíruju je. Dnes jsem viděla paní, co stlala postel, paní co žehlila (ty žensky nejsou teda moc emancipovany... to ještě že tak! já nejsem žádná feministka! panebože!) a pak psa, co se válel na dece (v interiéru). Já na Kelišovou "pocem, pocem, tam mají psa" Kelišová sto let ostřila a pak ho uviděla, řekla "hm". Pak jsem řekla "sakra, kde je Rex?" volám... Rex za chvilu přišel... což byla nuda. Jsem pak Kelišové říkala, že by bylo dobry, když bychom se dívaly na toho psa v tom domě a že najednou by ten pes vyskočil a objevil se tam Rex a začli by se třeba v tom domě honit a prat (Rex by se tam dostal takovyma těma dveřma ve dveřích pro psa). Ale nestalo se teda. Nuda, děs. Já chcu k tomu Kačáku, teď je to tam hezky. Bez Rexa ale to je k hounu tam chodit.
Jinak žaluzie a závěsy jsou asi dobrá věc... kvuli lidem jako jsem já... ale já za to nemůžu... se mám dívat na opačnou stranu do tmy?
A před tou milionářskou čtvrtí je taková spíš chudinská (tam bydlí hodně našich zákazníku, co chodí k nám do hospody, teda ne chudinská, normální) a tam jednou měli otevřeno do kurníku a slepice se pásly na poli a já si jich všimla až když byl Rex tak pět metrů od nich a upřeně na ně civěl. Tak se mi zrychlil tep v hlavě proběhl menší horor, něco jako "jak Rex začal honit ty slepice a ubíjel je náhubkem a jak pak vletěl až do toho kurníku a tam vyvraždil všechen ten různej kur a jak jsem pak šla za paní Kudličkovou a panem Kudličkou, co jim ty slepice patří, jim to oznamovat... nebo líp: pan Kudlička by přiletěl s vidlema ještě během masakru"... no ale to se nestalo, protože kupodivu, když jsem zaječela "ke mně" a začla utíkat opačným směrem, tak ten Rexin běžel za mnou. Uf.

Letec a Heduš

"Možná bys potěšila oko pár letcům, kterí by se na
to dívali ve službě... možná by tě viděl i Hedviččin "letec"... (Úsmevník)"

Ten je v Pradeli s hlubokým podstavem, panebože. Fuj.
My až spolu budem bydlet, tak na Moravě. Vyškov, někde kolem. A já tam budu furt sama a tahat si tam někoho, třeba ségry, že? Letec mi jen bude posílat prachy na hypotéku a občas přijede na návštěvu z té Pradele... a to nad ním budu s bičem nebo spíš glockem stát (to bych střílela do vzduchu nebo mu pod nohy a řikala "no dělej, ježiši!"), aby něco dělal, třeba novou podlahu a tak. On je hrozně línej a nešikovnej... já se nemůžu dívat, když něco dělá... třeba když chystá psům blby jídlo, tak bych ho zabila, musím rychle to vzít do vlastních rukou, vzít ty žvance a hodit do misky, rychle, svižně... ne tam dřepět jako totální debil 15 minut a aranžovat kousek po kousku, furt něco jaksi prohlížet, zasekávat se v pohybech...
Já budu mít těžkej život.
A to když jsem sledovala Homolky, tak jsem si říkala, že tak nesmim dopadnout. Ha!



Teď se divám, že v té citaci uvodní nejmenovaný přispěvatel DF napsal "Hedviččin". :) To nevim, jestli si myslí, že se to tak píše, nebo to byl jen dvouklep nějakej... no a nemužu ani přispívat, abych mu vyččinila!

Období srubu s hodinkama

Začíná období srubu, letos nečekaně. Období srubu znamená, že bych chtěla být ve srubu u krbu zabalená v nějaké dece. :) Aktuálně s letcem. To souvisí s počasím, co těď je. Chumlat se v klidu a teple. Mně je zima, za chvilu se pujdu chumlat s mickama, ony to dobře umí, hřejou, jsou hebky.... Hyena teda moc ne, ta má takovou starou srst, ne zas tak hebkou. Punťa je lepší.
Letec mi koupil za státnice hodinky. Nejdražší dárek, co jsem kdy dostala a co kdy letec holce koupil... to je tak romantickééé. V tom obchodě se choval nemístně. Já jsem mu říkala, že mi nic kupovat nemusí, že si pak přijdu blbě, jako zlatokopka. A on v tom obchodě se choval tak znuděně, že jsem tak před těma prodavačkama musela vypadat... jako ježiš chudák chlap ta ženská ho vláčí po obchodě a ještě to musí platit... příště to zaplatim jako já a letec mi to pošle na účet... až zas mi bude nutit dary! (:))
Se mi líbili nejdřív jedny Esprit, jenže letec byl znechucenej, že jako nejsou ani voděodolny, že to beru jako módní doplněk, nemužu se s nima potápět do hloubky 200 m... tak řekl znuděně "ty to budeš nosit, mně je to jedno" a odkráčel si prohlížet nějaky nadupany se 150 funkcema. Ta prodavačka si musela myslet, že nemáme harmonický vztah. Mně se tam nechtělo moc prodlévat čas, tak jsem řekla, že je beru, prodavačka je šla zkrátit, letec mě zavoval, že jestli nechcu radši takovy sportovní Festiny... tak ony byly aji hezky, ne, fakt hezky. Tak jsem se chudákovi prodavačce se omluvila a že teda ty raději... aby aji jako ten letec měl radost. Já mám takovou radost, ony jsou tak krááásny... Marcela mi řekla, že jsou jak na kluka, jak na malyho kluka a Marťa, že jsou "takovy sportovní".
Dnes jsem si je vzala prvně a zmeškala jsem autobus do práce.
Tam měli hodinky i za šedesát, sedmdesát táců... to mě trochu šokovalo. TAG Heuer, ty koupim letcovi až budu bohatá... takže v jinym životě nejspíš. :)

Blbá

Jsem hrozně blbá. Letcovi se furt posmívám, že je ňouma, ale já jsem taky. Poslala jsem prachy na blbej účet (jsem pravděpodobně vybrala správnej kód banky, ale řádek zůstal aktivní a já potočila kolečkem myši... bla, bla, doufám, že to chápete a zajímá vás to, když jsem to říkala letcovi do telefonu, tak dělal, že usíná...). Dnes jsem zjistila, že poslala blbě, podívala se do webové aplikace KB, bylo tam "zaučtovaný", obvolala 150 lidí, aby mi to vrátili... pak kliknu jinam (přehled transakcí místo přehled příkazů) v tom bankovnictví a vidím, že mi to už dávno přišlo zpět! To je hnus. Naliskat.

Nebo když jsem na letca řvala půl hodiny kvůli něčemu, co jsem v průběhu těch třiceti minut sama dělala. On si spletl den, kdy měl přijet, mi to zkomplikovalo plány, tak jsem mu to dala hodně sežrat (to ani nemůžu přesně psat, co jsem říkala, byste mysleli, že jsem sprostá vulgární megera) a vymýšlela, kdy se teda uvidíme a v rámci toho jsem si sama spletla, kdy budu mít volno a neuvědomila, že v pondělí ne... to jsem s hrůzou zjistila, až když jsme se rozloučili a letec šel spat... to jsem pak musela psat poníženy a prosebny sms. Hnus zas.

Blbosti

• Jsem si nějak došašila režim. Bude šest a mně se nechce ještě do postele, ale učit už se nechcu, nedokážu, ne, ne!
• Nejhorší je, že poslední dny se mi zdá o učení. Minulou noc jsem ve snu prosila nějakyho neznámyho chlapa, aby mi vysvětlil vektorový model vyhledávání (to je hnus, tomu furt moc nerozumim, ale teď je na pořadu jiná otázka a jsem si zakázala se vracet mimo plán, tzn. tady to bude na pořadu dne až 2. 9. Když bych porušila plán a furt se vracela k něčemu, tak se nenaučim otázku, co mám pro ten den předepsanou... i když tu se i tak moc nenaučim, protože jsem blbec).
• Jo blbec! Dnes mi půl dne trvalo, zapamatovat si jméno "Senge". Se učim, učim, přečtu to jméno, pak se jdu napít a řeknu si "jak se jmenoval ten chlap s učící se organizací?"... "Benge, ne, Lenge, ne Penge..." pak teda, po té půlce dne... kdy jsem si to opakovaně četla a zapomínala, jsem si vytvořila pomůcku fakt inteligentní (proto její vývoj trval tak dlouho): Se(re)nge... to "nge" jsem si pamatovala, tak stačilo to, že mě SE(RE)nge... no nic, jááá za to nemůžu, geny, nevim, rodiče, výchova... čísla, jména... eee.
• Zítra si pojedu odpočinout na večer za letcem... neměla bych, ale musím, on mi to přikázal. Já nechcu, já se chcu učit! Nechcu grilovat, pít a dělat nemravnosti! Fuj!
• No nic, tak "dobrou".

Fuj

Pro ty, co to neviděli na zvířeně a hlavně pro mě. Ach jo, toho je moc nějak. Před tím žral Rex nohu nějakyho zajíce, co našel v poli. Fuj, to je nechutny! Jak se (ne)učim.

Studijní

Studijní nemám ráda kvuli frontám a ztrátě času. Jdu na studijní dnes, říkám si "jsou prázniny, nikdo tam nebude", přijdu - fronta jak kráva. Šok. Ještě je fakt debilní, že ty fronty nejsou nijak strukturovany a nikdy není jasny, kde končí fronta ke konkrétní referentce nebo jestli vůbec taková existuje. Fuj! Dnes naštěstí ale kupodivu bylo jasny, jak to vypadá s mou frontou, neexistovala, protože dovolená. Což bylo dobře, riskla jsem to a šla k paní pro kombinovany (ti měli směšny fronty, resp. krásny). Paní byla milá, hodná a že mi to potvzení o splnění podmínek absolvování studia dá, jestli to dokáže. Kliká, kliká, pak najednou řekne "nesplněno", zas šok. Chyba systému, tak letět, utíkat na náš kabinet, tam jim vykoktat, co za problém... jsem byla udýchaná a chtěla rychle mluvit (aby se třeba mezitím u té paní neudělal fronta, to mě děsilo hrozně!). Rychle mluvit moc nešlo, ale snažila jsem se, tak jsem mluvila jak idiot... jak někdo, kdo zrovna prožil autonehodu, běžel k telefonu a snaží se záchranářům do telelefonu vysvětlovat, kde je a co za zranění mají jeho příbuzní. Na kabitetu to ale nakonec pochopili a napsali "ten a ten předmět je B", pak jsem jen utíkala za tou paní zpět, ta mi dala potvrzení a rychle honem pryč se soustrasným pohledem na lidi ve frontě k prezenčním.

Mix

Ble, ble, ble, mně je blbě z kafe. Ale ohledně kafe mám obnovenej poznatek. Když spim dvě hodiny a pak mám být v práci 13 hodin*, tak se to dá v pohodě zvládnou, když vypiju 6 káv... ale ty kávy musím prokládat ledovou colou... samotny kafe je k ničemu v takovejch dnech, z toho je blivno. Ale já teď nemám colu, když se učim, jen kofolu a té su přepitá.

Jinak si stěžuju**, že musim na studijní zítra, tzn. vstávat tak o půl dvanácté a neuvidim Gilmorova děvčata, opět, dnes jsem je zaspala, protože vstávala ve tři. Dobry, že opakujou Přátele... to jsou teď jediny "pohoda okamžiky" mejch dní. Pak ještě když volá letec, ale to mě baví jen někdy, když mi říká něco zajímavyho a nevyptává se jen "co novyho?", to mě většinou otráví a snažím se co nejrychleji ukončit hovor. On ví, že jsem doma, že dřepim doma a učim, resp. snažim se, abych se učila... tak co asi může být novyho? A i když něco je, tak nemám zrovna v tu chvíli chuť o tom mluvit.

* Minule jsem na takovou směnu zaspala a to jem měla nastavenou věž, budík a mobil. První se zapla věž, to jsem si řekla "vzbudí mě budík" a vypla ju. Zvonil budík, to jsem si řekla "zbudí mě mobil" a vypla ho. Zvonil mobil, to jsem si nic neřekla a spala dál. Pak jsem měla hroznej sen už nevim o čem, hrůzou z toho snu se probudila, podívala na hodiny a taky s hrůzou zjistila, že za dvacet minut mi odjíždí bus z nádru, kterej je vzdálenej 17 minut pěšky, když jdu svižně.
**Jsem to psala původně na lampárnu, ale pak mi přišlo, že to tam nemá co dělat tady ten příspěvek, tak si ho dám sem, tady je to moje, můžu si to tady otravovat jak chcu.

Jestli tady mám nějaky hrubky, tak promiňte, je pozdě. A stěžuju si, že jsem to napsala, když se mám učit, teď už spat.

Fuck

Tak sem dám aji tu, o níž jsem psala včera. Musím se učit, musím se hodně učit, proto to tady tak ožilo. Komentář k fotu viz níže. Teď jsem chtěla něco napsat o našem vztahu, ale nevím, jestli by to nevadilo. Tak to nenapíšu, napíšu, nenapíšu. No na té dovolené jsem několikrát měla sto chutí se rozejít. Pak jsem to i udělala, v autě na cestě zpět, ale nikdo jakoby to neslyšel, nikdo nic neříkal, tak jsem x hodin mlčela a pak jsem taky dělala, že jsem to neslyšela. :) Vlastně se musím zeptat, jestli si uvědomuje, že jsme se vlastně rozešli a proč na to nijak nereagoval. Teď máme zas krásný harmonický vztah Vyškov-Praha. (jdu se učit k olympiádě, to bude produktivnější než u netu) A dlouho sem nic nenapíšu.

Póza

 

"Vyfoť mě ještě takle." Ještě sem dám jednu fotku s letcem a jdu se učit. Dodatek: nedám, mám tam boky a nohy jak vepř a když to uřežu, tak je to málo ostrá fotka, kde je blby pozadí. Plus já tam ukazuju fakáče a letec paroháče, tak to působí vulgárně... to jsme byli totiž zrovna taky pohádaní a já jsem chtěla tím vyjádřit svůj vzdor, letec řekl "jak chceš" a ukázal ty paroháče (což jako nevim, co mělo za smysl). :)

Pusa :)

 

Ten osamělej, na kamení sedící, je letec. To jsme byli zrovna pohádaní, tak asi přemýšlel o sobě, o svym hroznym chování a o tom, co by měl udělat, aby se polepšil a se mnou udobřil. :)

Chorvatsko

Hrozně nekvalitní, trapny, bez zvuku video z Chorvatska - Kelišová, Mišut, letec. :) Bych se tam hned vrátila. To je dobry plavat  s těma brýlema a šnorchlem a pozorovat rybičky a kamení, takovy uklidňující.

Tety micka

Tušim že Mourek. :)

Rex na louce

 

Puňťa

 

Puso?!

 

1

To bude rok, co jsem prvně zřela letca. Jsem to teď vypátrala podle tady té fotky... a zrovna jsem si říkala, že bych sem něco měla dat... ale zas lepší než Rex, že?

Mz >]

 

Loďka

 

Jana a Rex